Vatikánská muzea.
Náhrobek z katakomb – prorok Daniel a tři mládenci v peci: Ananiáš, Azariáš a Míšael
Vzor pro ty, kteří dali přednost smrti před zradou smlouvy.
Král Nabuchodonozor nechal postavit zlatou sochu vysokou dvacet sedm metrů (Dan 3). Všichni jeho poddaní z různých národů se kolem ní shromáždili a začali sochu uctívat. Trest pro ty, kdo odmítli, byl jasný: "Kdo se nepokloní a neuctí, bude okamžitě vhozen do ohnivé pece."
Někteří Chaldejci se spěšně vydali k Nabuchodonozorovi: "Ať žije král! Ať je známo, že někteří z Židů, které jsi dosadil do babylónské správy (Ananiáš, Azariáš a Míšael), neposlouchají královské nařízení, neslouží tvým bohům a neuctívají zlatou sochu, kterou jsi vztyčil.
Král, rozzuřený hněvem, přikázal přivést tři chlapce. Když byli před ním, chtěl se ujistit, že to, co bylo hlášeno, je pravda:
- Je pravda, že nesloužíte mým bohům a neuctíváte zlatou sochu, kterou jsem vztyčil? (...) Nebudeš-li se mu klanět, budeš ihned uvržen do ohnivé pece, a který Bůh tě bude moci vysvobodit z mých rukou?
Tři mladí muži odpověděli jednohlasně a bez jakýchkoli pochybností:
- Pokud existuje náš Bůh (...), může nás vysvobodit (...) A pokud ne, vězte, Vaše Veličenstvo, že nebudeme sloužit vašim bohům ani uctívat zlatou sochu, kterou jste vztyčili.
Nabuchodonozor nařídil, aby se v peci zatopilo sedmkrát víc než obvykle, a oheň byl tak silný, že spálil i některé členy královy družiny. Nikomu z mladíků to však neublížilo, protože mezi ně sestoupil Hospodinův anděl a vyvedl plamen z pece:
"Tehdy ti tři začali jedním hlasem chválit, velebit a dobrořečit Bohu (...): Požehnaný jsi, Hospodine, Bože našich otců, hodný chvály, vyvýšený na věky věků.
Tento příběh byl v módě již v prvních stoletích křesťanství, a proto byl často zobrazován na katakombálních malbách, v hrobkách a relikviářích. Největší popularitu mu však přineslo zavedení do velikonoční vigilie a dalších liturgických úkonů, a to jak na Východě, tak na Západě.