Dům Vestálek
(Vestiných panen) – latinsky Atrium Vestae, se nacházel za kruhovým Vestiným chrámem na východním okraji římského Fóra, mezi Regií a Palatinem. Domus publica, kde sídlil Pontifex Maximus, se nacházel v blízkosti Atria, dokud tuto roli nepřevzali císaři.
Atrium Vestae byl třípodlažní palác o 50 místnostech na starověkém římském Foru postavený kolem elegantního podlouhlého atria nebo dvora s dvojitým bazénem. Na samém východě se nachází otevřená klenutá hala se sochou Numy Pompilia, mytologického zakladatele kultu.
Komplex ležel na úpatí Palatinského pahorku, kde se pomalu zasahující posvátný háj udržel až do císařských časů, kdy vše smetl požár Říma v roce 64. V té době se zde nacházela i posvátná hrobka, která byla v roce 64 zničena.
Dům vestálek byl v průběhu císařství několikrát přestavěn. Po zrušení Kolegia vestálek na konci 4. století n. l. sloužil Dům vestálek nadále jako rezidenční budova. Nyní v něm sídlili úředníci císařského a následně papežského dvora. Archeologické nálezy z tohoto období zahrnují poklad 397 zlatých mincí z 5. století a dalších 830 anglosaských mincí z 9. a 10. století. V 11./12. století bylo místo opuštěno.
Dnes jsou v Atriu Vestae k vidění pozůstatky soch vestálek.

20. 9. 2018