Řím 2018
To index page Previous page Next page
DSCF1462
Andělský most a Andělský hrad

18. 9. 2018

P. Ondřej Veselák, Cesta po Italii, 1875
Jdeme-li po starožitném tomto mostě směrem k Vatikanu, vidíme před sebou v pravo na břehu Tibery kolossalní budovu : „Mausoleum Hadrianovo."
Císařská hrobka, již založil Augustus pro sebe a nástupce své jakož i pro veškeré členy panující rodiny, byla již dávno přeplněna urnami a sarkophagy, v nichž uschovával se prach a popel světovládných césarů, nezbývalo tudíž novému císaři Hadrianovi nic jiného, než-li založiti hrobku jinou. Také se zdála hrdému césarovi hrobka Augustova příliš malou a prostou ; nádhernější a rozsáhlejší pomník měl světu označovati místo, kde odpočívají kosti císaře Hadriana. A účele svého dosáhl císař ! Ač ze slavného pomníku jeho na naše doby zachovala se takřka jen kostra, předce světoznámé jest Mausoleum Hadrianovo pod jmenem „Andělský hrad v Římě."
Z původní budovy nezbylo po 17 stech letech nic jiného nežli spodní část. Na rozsáhlém zděném čtverhranu vysoko vypíná se okrouhlá budova bez vší zvláštní stavitelské okrasy. Za starých dob nalézalo se nad touto první rotundou vícero jiných vždy čím výše tím menšího objemu, až nejvýše končily ohromnou sochou Hadrianovou. Zevnitř obložena byla celá budova bílým mramorem a ozdobena krásnými sloupy a sochami, z nichž posud dobře zachovaný „Faunus" v Mnichovské glyptothece svědčí o leposti celého tohoto díla. Uvnitř budovy viděti lze až posaváde klenuté síně, kdež uložen byl popel ze spálených mrtvol císařských.
Veliká pohroma stihla hrobku Hadrianovu při vpádu loupeživých rot Alarichových. Násilím vedrala se tato divá chasa do vnitř mausolea a drancovala a pustošila vše, co jí jen do ruky přišlo. Když pak roku 537. Gothové pod Vitigesem přepadli Řím, utekla se část Římanů do hrobky Hadrianovy a bránila se odtud jako z nějaké pevnosti. Po dlouhém krutém odporu Římané nemajíce zbraní, káceli sloupy a sochy na pomníku Hadrianově a házeli je dolů na oblehajícího nepřítele. Snadno se domyslíme, jaká tu nadělána zkáza! Od té doby až po naše časy slouží Hadrianova hrobka za pevnost, a kdyby obdařena byla lidskou mluvou, vypravovala by nám co svědek o nesčetných bojích a strašném krveprolití. Také zde tři papežové rukou vrahovou dokonali život svůj, jak dějiny svědčí o Janu X., Benediktu VI. a Janu XIV.
Ačkoliv náhrobek Hadrianův svlečen jest rukou barbarskou ze svého nádherného oděvu, ač vše sžírající zub času na něm hlodá již po 17 věků, a hrubá děla jako sopky z ohnivých jícnů svých metala na něj tolikráte pravý dešť těžkých železných kulí, ano ač i ta špinavá Tibera stále pokouší se podemleti jeho základy: předce to vše nebylo s to tohoto starého pamětníka radostných i žalostných dnů "věčného města" ze světa sprovoditi. Vesele pohlíží tu on na to hemžení poutníků a cizinců, kteří den co den kolem něho ubírají se na Vatikán.